V sobotu 28. září se hrál poslední turnaj venkovní antukové série OV Open Ostrava. Na tomto turnaji vypadl Nudera ve 2. kole, kde nestačil na výborně hrajícího Petra Šlahorka. Z toho turnaj nebude klasický článek, ale pohled hráče.
Josef Nudera
Na turnaj jsem se připravoval převážně pouze v pátek, kdy jsem měl jeden trénink a odpoledne i tréninkový zápas na dva sety. Do Ostravy jsem odjížděl vlakem z Havířova už v 7:05, to znamená, že jsem musel vstávat už v 6 hodin ráno. Po útrpné cestě a dvou přestupech jsem dojel do Staré Běle.
Na turnaj jsem dorazil mezi prvními, jelikož jsem musel odehrát své úvodní utkání už v 8:20. To byl docela brutální čas, byla poměrně velká zima. V těchto podmínkách na mě čekal na kurtu číslo 2 mač s Kamilem Slonkou.
Kamila znám moc dobře, hráli jsme spolu už 5 zápasů (s tímto) a nastoupili jsme spolu v Havířově i do čtyřher. Do zápasu jsem vletěl neskutečným způsobem a vedl jsem 3:0. Kamilovi se pak podařilo snížit na 3:2, ale to bylo víceméně všechno, co dokázal. Zahrál jsem super zápas a výborně jsem zakončoval výměny. Výhra 6:3 byla podle mě zasloužená.
Ve druhém utkání, které jsem hrál po delší pauze, jsem nastoupil na kurt číslo 6 a opět se mi podařilo do zápasu vstoupit neskutečně. Vedl jsem 5:1, ale soupeř se za tohoto stavu kousl a začal mi dělat velké problémy. Vypracoval si dokonce za stavu 5:4 brejkbol, ale já jsem to ustál a měl jsem z výhry obrovskou radost. Byla nakonec vydřená.
Poslední zápas ve skupině jsem hrál na trojce. Opět jsem vedl, tentokráte 2:0. Soupeř se pak dotáhnul, ale zápas jsem si s velkým klidem a pohodou pohlídal a vyhrál 6:2.
Turnaj se dostal do fáze, kdy jsem měl před sebou velkou přestávku. Dal jsem si dobrý oběd a s očekáváním jsem se těšil na los. Los byl ke mně hodně tvrdý a přiřknul mi Petra Šlahorka, který si dneska ve skupině poradil se všemi soupeři a ztratil jen jeden gem! Neuvěřitelný výkon a výkony Petra byli kvalitní poslední půl roku určitě.
Dokázal jsem s ním vyhrát ke konci loňské sezony, ale věděl jsem, že to bude moc těžké. Tento pro mě superzápas, se hrál navíc na 
kurtu číslo 1, před řadou hráčů, kteří se dívali. Při rozcvičení jsem už cítil mírnou nervozitu, ale chtěl jsem opět vstoupit do zápasu dobře. Pro rozehrání jsem zvolil příjem, ale soupeř si hladce podání udržel.
Na svém podání jsem vedl 40:0, ale bohužel jsem ho nedokázal dopodávat a zde si myslím, že se zápas zlomil. Petr hrál od té doby neskutečně dobře a já jsem neměl žádnou protizbraň, nic co by mohlo fungovat. Za stavu 0:5 mi na kurtu opravdu dobře nebylo, cítil jsem se potupně a byl jsem rád, že můžu zmizet do šatny. Kanár na konci turnaje mi jasně ukázal, že byl Petr ve všem lepší, ale úplně ve všem, hrál vynikající tenis.
Nezbývá mi nic jiného než se zaměřit na tréninku na zrychlení a další aspekty hry, jelikož mě Petr přehrával i na forhendu. Další turnaj mě čeká na konci října, bude se hrát v hale na rychlém koberci. Snad se mi tam bude dařit více.
